Krušnohorskou magistrálou na kole - reportáž
Těšil jsem se na babí léto s tím, že někam vyrazím na kole tzv. na těžko :-) A také jsem si říkal, že změna je život, pojedu sólo, nebudu nic složitého plánovat, nebudu rezervovat ubytování a budu spoléhat na to, že tam, kam dojedu, najdu ubytování a cestou se někde i najím, lidi jsou přece všude :-D. No trochu jsem se přepočítal......
Nakonec jsem si vybral prozkoumat Krušné hory, kam rád jezdím na běžky. Dva dny před cestou hlásil norský server Yr trochu zlepšené počasí, tak jsem si koupil lístek na vlak a šel jsem do toho :-) V pondělí 7. září jsem vyrazil se svou věrnou psí spolucestovatelkou Kalinkou obtěžkán brašnami na celoodpruženém kole Modráku o celkové váze cca 30kg, prostě jeli jsme s plnou polní na těžko :-D
Brzo ráno jsme přejeli místní lokálkou do Prahy na Hlavní nádraží a pak jsme přestoupili na rychlík do Teplic. Cestování pěkně vybaveným vlakem byla pohoda až na to, že jsme nabrali 40 minut zpoždění z normální doby jízdy 1h30min, což není dobrá vizitka pro České dráhy:-( Před 12h jsme vystoupili na nádraží v Teplicích, naložil jsem všechny věci včetně Kalinky s košíkem na Modráka a vyrazili jsme na objevitelskou cestu :-D Docela rychle jsme se vymotali z města při drobném deštíku, nasadil jsem si bundu a Kalince jsem udělal malou pláštěnku přes košík. Jeli jsme po zelené turistické značce směrem k obci Krupka, kde podle mapy měla být lanovka na hřebeny Krušných hor. Déšť začal nabírat na intenzitě přesně v okamžiku, kdy jsme přijeli k lanovce. Rychle jsme se schovali a šel jsem se podívat, jak jezdí lanovka. Jezdila každou hodinu a my jsme přijeli o pár minut později, tak jsme čekali další hodinu. Venku stále poprchávalo a bylo vidět, že jsou mraky velmi nízko. Dvousedlová lanovka tyčové konstrukce z roku 1952, údajně nejstarší v Evropě, je nejdelší osobní lanovka bez mezistanic v ČR. Po čekání se otevřela pokladna a jeli jsme lanovkou 15minut na vrchol Komáří Vížku s kolem téměř v klíně za drobného deště s větrem. Lanovka nás vytáhla do výšky 809 m n. m. a překonali jsme 482 výškových metrů. Ten den jsme první pasažéři (možná i poslední :) protože ještě ani nebyl otevřený východ. Nedivím se, v tom počasí bych taky nikam nejel, jen blázen jako já:-D Na vrcholu Komáří Vížce s rozhlednou řádil vichr s deštěm, dost se ochladilo na 7C, tak jsme chvilku počkali, až se zlepší počasí. Nabalil jsem na sebe všechno oblečení, co jsem měl a jak jsem si panečku liboval v čepici a rukavicích :-)
Postupně vítr s deštěm ustával a začal vyskakovat sluníčkový Puňťa :-) Otevřela se nám panoramata, bylo vidět pěkně do krajiny, tak jsme vyrazili po 14h na objevitelskou cestu do Krušných hor :-D Kousek pod vrcholem jsme najeli na krušnohorskou magistrálu směrem na Cínovec a pěkně se jelo po nové asfaltové cestě. Na Sedmihůrské vyhlídce jsem se kochal nádherným výhledem do celého údolí. První stoupání přišlo na Cínovec a postupně jsem se zahříval tak, že jsem sundaval oblečení a Kalinka a pěkně běžela vedle mě. Přijeli jsme do Cínovce, prosvištěli jsme přes okraj města s krátkou zastávkou u penzion Krušnohorský dvůr, kde jsem si chtěl dát něco k jídlu. Venkovní zahrádka byla zavřená :-( tak jsme jeli dál. Vítr se uklidnil, Puňta příjemně hřál do zad a pohled na vrcholky hor byl parádní. Cesta vedla přes Zadní Cínovec, okolo rašeliniště a v blízkosti hranic s Německem. Další stoupání přišlo na Nové Město, blízko vrcholu Bouřňák, jakoby dávalo tušit, že cesta bude náročnější:-) a sjezd bude střídat stoupání, vše okolo výšky 800 m n. m. Také byly vidět nové moderní dominanty krajiny, větrné elektrárny, kterých jsme cestou ještě hodně viděli. Cyklotrasa Krušnohorské magistrály byla vedená částečně lesem s asfaltovým nebo šotolinovým povrchem nebo po místních komunikací s minimálním provozem.
Potkal jsem houbaře a pár jich mělo plné košíky. Značení cyklotrasy bylo parádní a odpovídalo mapě, kterou jsem měl s sebou. Trasu jsem si příjemně užíval a přiblížil jsem se k vodní nádrži Fláje. Měl jsem jen malou svačinu, protože všude byly restaurace zavřené, buď bylo po sezóně, nebo byl klasický zavírací den - pondělí a úterý. Zatím jsem najel 40km, blížila se 17h a můj plán dojet na Horu Svaté Kateřiny už nevypadal reálně. Sjel jsem z trasy trochu dolů s tím, že bych se zkusil ubytovat v penzion Dlouhá Louka, kam jezdíme jako výchozí místo na běžky. A ouvej, penzión byl zavřený, v okolí nic není a šlapat plně naložený kolem někam jinam se mi už nechtělo. Moc do zpěvu mi nebylo, chodil jsem okolo penzionu, bušil jsem na dveře, zkoušel jsem se ptát místních lidí a bez úspěchu. Zkusil jsem zavolat na telefonní číslo penzion a nikdo mi to nebral. Co teď? Měl jsem hlad a mobilní data jsem neměl. Nakonec jsem zvolil metodu pomoc na telefonu, byť mobilní signál tady měl jen dvě čárky a bylo hůře slyšet. Zavolal jsem brachově dceři Lucince, která zrovna byla u počítače a na dálku jsme začali hledali ubytování. Po pár neúspěšných telefonátů se mi najednou ozval majitel penzionu Dlouhá Louka. Mé radování bylo předčasné, bohužel byl pryč a nemohl mě ubytovat:-( Naštěstí mi dal pár tipů v okolí a Lucinka mi hledala na internetu kontakty. A bingo, hned první úbytku Stará škola mělo otevřeno:-D jenže to znamená šlapat dalších 20km do obce Klíny:-( Vyrazili jsme s Kalinkou na cestu, už taky byla utahaná a nechtělo se jí běhat. Původně jsem chtěl jet horní cestou po magistrále, nakonec jsem zvolil kratší spodní cestu po lesní zpevněné cestě k vodní nádrži Fláje. Jeli jsme hezkou krajinou přímo okolo nádrže Fláje, postavenou v roce 1963 jako zásobárna pitné vody s maximální hloubkou 57m.
Kochám se západem slunce nad nádrží, okolními lesy, ale postupně jsem pociťoval ochlazování. Okolo nádrže bylo vidět velké množství obor, které jsou ohraničené. Dopředu mě hnal hlad, únava, zima a stmívání. Stoupání před obcí Klíny mi dalo zabrat a okolo 19h vjíždím mezi první baráky. Obec Klíny v nadmořské výšce 812 m n. m. byla roztahaná a konečně jsem našel penzion Stará škola :-) Uf, měli jsme s Kalinkou toho dost, ten den jsme najeli 57km. Byl jsem moc rád, že jsme dojeli za světla, protože za půl hodiny už byla tma. Ubytování bylo příjemné a název seděl, jedná se opravdu o starou kamennou školu z 19. století. V přízemí je vlastní restaurace, kde jsem se dobře nadlábnul a žízeň jsem spláchnul pivkem ze Žatce:-) Jako sladkou tečku za náročným dnem jsem si pochutnal na teplém štrůdlu s ořechy. Šli jsme spát brzo a moc dobře se nám spalo.
Druhý den ráno jsme udělali procházku po obci a došli k lyžařskému areálu, kde teploměr ukazoval pouhých 6,2C. Obec Klíny je dobré výchozí místo na běžky nebo na sjezdovky a ubytování ve Staré škole může být námět na pěkný víkend v Krušných horách :-) Po vydatné snídani jsme vyrazili směrem na Boží Dar a dost se hodila čepice a rukavice, zase jsem na sebe navlíknul, co jsem měl. Nejdříve jsem se zahřál do kopce lesní cestou a pak byl sjezd do Mníšku. Cyklotrasa pokračovala po místní silnici okolo obor do vesnice Nová Ves v Horách. Tady bylo příjemné veřejné odpočívadlo s grilem, posezením, posilovacím hřištěm, prostě ideální na svačinku:-) Na kopci se tyčily větrné elektrárny-fofrníky, které byly vidět ještě pěkně daleko. Najednou se krajina otevřela a byla vidět kamenná rozhledna na vrcholu Hory Svaté Kateřiny. Pokračujeme dál mimo vrchol a začalo nejdelší téměř 3km stoupání na Malý Háj a Rudolice v Horách. Fuj, to mi dalo zabrat :-D až jsem se musel skoro všechno svlíknout. Následoval nádherný lesní úsek okolo Valárenského rybníku, který mi dost připomínal Padrťské rybníky v Brdech. Tady se často střídalo stoupání na kopečky a zase sjezdy, že jsem to už přestal vnímat. V lesy bylo vidět hodně veverek. Na okraji obce Kalek se majestátně ukazoval krásný zámeček.
Následoval průjezd obcí v blízkosti hranice a po silnici jsem dorazil do Načetína. Už jsem měl zase hlad :-D na kole člověk pěkně vytráví a bylo po 13h. Ptal jsem se místních, bohužel doporučené restaurace mají zavřeno, tak celý den hladovým :-( Pokračovali jsme příjemnou cestou až ke státní hranici s Německem a byly vidět obchody Duty free. Pak cyklotrasa vedla nepochopitelně po hlavním silničním tahu, kde jezdily kamiony. Raději jsme sjeli do lesa po modré turistické cestě. V obci Jilmová začínal jeden z nejhezčích úseků Krušnohorské magistrály, který současně lemoval státní hranici s Německem.
Výšlap na Skelný vrch sice dal zabrat, odměnou nám bylo kochání romantickou krajinou :-D s hraničním potůčkem, který se vlní po lukách a rozděluje oba státy. Pěkný úsek pokračoval posledním velkým stoupáním k vodní nádrži Přísečnice ve výšce 732 m n. m., která slouží jako pitný zdroj pro Most, Chomutov, Teplice atd. Cesta z dálky kopírovala břehy nádrže, která prosvítá skrz zalesněný úsek. Bohužel mi došla voda, ale podél cesty se z ničeho nic objevila lesní studánka, tak jsme se s Kalinkou pořádně napili :-) Na vrcholu stojí velké množství fofrníků, které roztáčeli obří lopatky a úplně ničí ráz krajiny :-( U zaniklé obce Rusové, několik kilometrů před Měděncem, skončila moje spanilá jízda po Krušnohorské magistrále :-) Tady máme domluvený odvoz a další dny jsme dělali jen autoturistiku:-) Dnes jsem najel 56km, celkem jsme za dva dny najeli s Kalinkou 113km v dosti náročném terénu na těžko.
Pro mě to byl parádní zážitek :-D Vyzkoušel jsem si něco nového, jízdu na těžko. Parádně jsem si jízdu užil a mohl jsem se kochat přírodou v klidu a kdekoliv. Poznal jsem další pěkný kraj ze sedla a nečekal jsem, že bude tak kopcovitý. Člověk se musel spolehnout jen sám na sebe a také sám sebe poznává. Za oba dny jsem potkal jen pár cyklistů, že bych je spočítal na prstu jedné ruky. Byl jsem rád, že jsme skončili před Klínovcem, protože krpál okolo Klínovce by mi na kole dal pořádně zabrat :-D
Na fotky se podíváš přes Záložku ve Fotogalerii kliknutím na odkaz.
Kolu zdar,
Láďa
